Výzvy, nezdary, plány, zvraty, splněná přání … tak to všechno a mnohem víc byl můj rok 2017
Seděla jsem v obýváku, zírala na svůj notebook a hlavou mi běželo: „Už to nedám! Nemůžu dál! Nemá to smysl… Nefunguje to, jen makám a makám výsledky nikde. Všechno jsem udělala, jak jsem měla a stejně… Někde musí být chyba.“ Nejsem člověk, který jen tak něco vzdá… ale moje zklamání z xy-tého neúspěchu spolu se spánkovým deficitem prostě udělalo své.
To, že jsem to nevzdala, je myslím celkem jasné, protože jinak bych nepsala tyto řádky. Tenkrát jsem se rozhodla, že svému podnikání dám POSLEDNÍ šanci. Krom toho jsem si ovšem uvědomila, že do té doby jsem to brala celé tak nějak na zkoušku. Buď to klapne, nebo ne. JENOMŽE… když něco jen zkoušíme, nejdeme do toho vlastně naplno.
Já se tenkrát ale bála. Bála jsem se, že když řeknu, že jsem začala podnikat a neuspěju, budu prostě nula. A tak jsem všem kolem sebe říkala, že to zkouším. Taková blbost. Ani mě nenapadlo, jak si tímto postojem ubližuji. Byť už pak vlastně podvědomě. Prostě jsem to přijala opravdu za své a přesto, že jsem chtěla uspět, na zkoušku se přeci uspět nedá, že jo.
To jsou věci, na které jsem si přišla až časem. Tak nějak ke mně prostě chodily a mně najednou začalo svítat. Střípky událostí, souvislostí a moje situace se skládala jako puzzlíky a utvářel se mi jasný obraz, co a jak dál.
Před tím jsem dělala věci jen tak nahodile. Vždycky mě něco napadlo, tak jsem to běžela zrealizovat (což není špatně, někdy to dělám i teď)… tehdy jsem ale neměla plán, prostě jsem to dělala, protože mě to napadlo a už jsem nepřemýšlela nad tím, jestli to taky dává smysl v kontextu s celým podnikáním.
Vytvořila jsem asi milion produktů zdarma (ano, přeháním, ale ne zase tolik :D), makala jako blázen a výsledky stále nic moc. Neměla jsem totiž jasný plán. Až když mi došlo, že některé věci sice můžu dělat, když mě napadnou, ale je dobré přeci jen se držet nějakého „většího“ plánu, začala se situace měnit.
To už jsem měla dvě uvědomění… jít do akce naplno a udělat si plán. To není tolik, že? A při tom to moje podnikání tenkrát nakoplo úplně jiným směrem. A ještě přišla jedna věc… byla jsem odhodlaná uspět. Tehdy jsem se rozhodla, že to prostě dám. Tak tohle byl prosinec 2016/leden 2017 :).
Rok 2017 mi přinesl spoustu osobních vítězství, splněných přání, ale také tvrdých pádů. Protože jsem byla ale odhodlaná uspět, zase jsem se po tvrdém nárazu zvedla a šla dál. Provázelo mě čínské přísloví: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát. Někde na mě tenkrát vyskočilo a pro mě to byl další střípek. Musím (CHCI) být pevná ve svém rozhodnutí a být v převaze.
To ovšem neznamená, že mi kolikrát okolnosti nepodrazily nohy tak, že jsem zase seděla v našem obýváku a koukala do zdi nebo brečela a zase si říkala, jestli to ještě zvládnu. Další uvědomění = slzy léčí. Dřív jsem totiž všechno držela v sobě a pak bouchla jak papiňák… Když jsem si ale pobrečela, zjistila jsem, že je mi najednou tak nějak líp.
Abych ale nebyla jen negativní, protože to není mým cílem, chci zmínit i
To tu nepíšu proto, že bych se tím chtěla chlubit… vzpomeňte si ale na začátek, kdy jsem se vším chtěla švihnout… To bych pak nikdy tyto věci neuskutečnila!
Jsem neskutečně vděčná za to, že jsem párkrát dostala fakt tvrdou lekci… nejen v pracovním, ale i osobním životě, protože díky tomu vznikly všechny ty věci, které tu čtete. Život není jen o krásných chvílích, kdy se člověku daří, na co sáhne, ale proto, abych mohla jít dál, musím se potkat taky se svými stíny. To je další uvědomění, které ke mně přišlo díky konstelačním seminářům Evy Marvánové, na které jsem v průběhu roku začala chodit.
Jsem otevřená novým příležitostem, těším se na nové výzvy, těším se na své další stíny, protože vím, že se díky setkání s nimi můžu posunout zase dál. Těším se na to, jak dál budu říkat pravdu, těším se na to, že rok 2018 bude nejlepším rokem mého života… Stejně tak jako jsem to vloni říkala o roce 2017… A víte co? Opravdu to tak bylo.
Přeji Vám, aby i váš rok 2018 byl nejlepším rokem vašeho života! Přeji vám, abyste se radovali ze svých úspěchů, jako to dělají malé děti a přeji vám, abyste neúspěchy nebrali jako prohry, ale jako šanci posunout se dál. A když to třeba někdy budete chtít vzdát, vzpomeňte si, o co všechno bych přišla a vy byste mohli taky. I když situace není někdy jednoduchá, vše má svůj důvod.
S láskou Erika
Tohle by měl vědět KAŽDÝ začínající podnikatel
Ušetřil by si spoustu nervů, času i peněz...