Jak se vyrovnat s kritikou? (1. část)

S kritikou se setkáváme celý život. Možná si to ani neuvědomujeme, ale už v dětství sklízíme kritiku za to, jak jsme to namalovali to sluníčko, že se nemaluje červenou, ale má být žlutou. „Proč má ten dům tam veliký dveře??“ A tak dále a tak dále.

Tyto pocity se v nás pak uloží a neseme si je třeba celý život– nepochopění, zklamání, lítost z toho, že nám (částo milovaný) člověk, ke kterému jsme vzhlíželi, naše veledílo prostě zkritizoval.

Ani v podnikání se nám kritika nevyhne

Záleží pak ovšem na tom, jak s ní umíme pracovat, co jsme si v životě prožili a jaký jsme typ člověka. Někdo nad kritikou mávne rukou, pro některého může být až likvidační. Prostě ji nedá.

A čím víc jsme vidět, tím to bývá většinou horší. Nemyslete si, každý má své kritiky… Opravdu každý :). A nechají se jimi tito lidé (kteří u ž jsou hodně vidět) zastavit? Nenechají!

Napadlo vás někdy, že ti, co mají potřebu kritizovat, třeba jen prostě závidí? Neumí druhému přát úspěch a nemají jiný prostředek vyjádření svého pocitu.

Sama jsem se s kritikou dříve srovnávala hodně špatně. Nebyla jsem zvyklá, aby někdo shazoval moji práci, kterou jsem vždycky odváděla na 101% (snaživka :D). Tenkrát, když pod můj článek přistál první posměvačný a jedovatý komentář, udělalo se mi úplně špatně. Sevřel se mi krk a chtělo se mi brečet.

Jako by mi dotyčný říkal: „ Ty seš ale blbá, di se bodnout.“ Trvalo mi asi týden, než jsem se s tím srovnala. Vždycky, když už jsem si myslela, že to mám za sebou, zase se mi to objevilo v hlavě. Zaplavoval mě pocit smutku a beznaděje. „Sakra, co je špatně?“

Pak jsem si ale uvědomila, že se mnou a mojí prací NIC. Ostatní mi totiž děkovali za pomoc, rady, návody… a už to bylo divné. Stu to pomohlo a pro jednoho to bylo „tragický“.

Kritik nebo upír

Samozřejmě to nebylo jen jednou, kdy mi někdo něco zkritizoval. Třeba komentář u ONLINE KURZU VYSÍLÁME ŽIVĚ: „Průměrný kurz, určitě bych sehnal lepší, ale je vidět, že se snažíš makat.“ A víte co? Pobavilo mě to, protože vím, jak ten kurz vypadá…

Co všechno obsahuje, že takový kurz u nás v ČR není, kde by se lidi učili vysílat ve 3 různých programech zdarma, dostali základy prezentací, měli mou osobní podporu, videonávody, zkušební natáčení a mě stále k dispozici jim pomoct :).

Důkazem toho byly i pak reference účastníků, kteří kurzem prošli. Jasně, teď jsem se tomu smála, ale kdysi by mě to sebralo, stejně jako to tornádo a odneslo mě s sebou do pěkné depky.

Důležitý pro mě byl tedy hlavně ten  výrazný posun – od týdenní depky k: „Jasně, díky za komentář“ :). Věděla jsem, že si za svou prací stojím. Že lidi, co znají mé kurzy, jsou spokojení a většinou se hlásí do dalších, které vytvořím. A to je pro mě odměna a hodnotná zpětná vazba.

Jak se tedy s kritikou vyrovnat?

Pokračujte ve čtení ve druhé části tohoto článku a dozvíte se, co všechno pomohlo mně.

Líbil se Vám článek? Dejte mu LIKE 👍